Velikonoční pondělí

PŘEČTENO: 889x AUTOR ČLÁNKU:

U nás na Valachoch se slavení Velikonoc velmi dodržuje. Ale protože mě to obtěžuje, rozhodla jsem se, že nebudu otvírat malým mrskáčům s igelitkama plných sladkostí ani velkým mrskáčům zavánějícím slivovicovým odérem. Venku bylo krásně, trénink na OKOLOBUDĚJIC byl jasnou volbou. Celá jsem se vyšňořila do dresu AGNESI MTB team a s přítelem Milánkem jsme vyrazili do terénu. Milan mě vůbec nešetřil. Tahal mě po všech možných i nemožných výjezdech. V okamžiku, kdy ze mě teklo jako z prasátka a snažila si namluvit, že ten kopec není tak nepřekonatelný, můj milý vytáhl mobil, protože mu někdo volal a nezadýchaným hlasem si vesele s volajícím vtipkoval. Naštěstí pro něj sem po něm nenašla šišku. Romantická vyjížďka pokračovala kopcem dolů. Ani nevím jak a byla jsem na zemi přikrytá mým krásným novým kolem. Kupodivu jsem nezačala brečet, ale nadávat, protože Milan si mého pádu nevšiml a jel dál. Nějak sem se posbírala a celá sedřená s bolavým prstem na ruce sem dojela k místu, kde mě Milda čekal. Ten nadával taky, protože si myslel, že sem se s někým zase zakecala:-) Prst byl na pohled divný, nicméně jsme jeli dál. Po návratu domů jsem se šla umýt, pak běhala po bytě bolestí kvůli dezinfekci sedření a pozorovala fialovějící prst. Ráno jsem s naraženým prstem šla k doktorovi, abych se dozvěděla, že prst je zlomený a že pokud ho chci mít někdy estetický srostlý, tak musím mít sádru. Takže teď tu sedím se zafačovanou pravou rukou a nemůžu se ani dívat ven z okna, protože každou chvíli pod ním projede nějaký blbeček na kole:-) Ale ráno jsem byla umluvit na chirurgii sestřičku, aby mi to na sobotu sundala a v pondělí zas nahodila, takže do Budějovic se chystám a snad zas nespadnu:-) Doufám, že se nám všem bude dařit, ale AGNESI MTB teamu to přeju nejvíc:-D