OKOLOPRAHY 2008

PŘEČTENO: 2346x AUTOR ČLÁNKU: KOLB

Okoloprahy aneb pokračování defektního víkendu
9. září 2008 v 21:23 (před 7 měsíci) | KOLB
Aktualizováno 10. září 2008 v 8:56 (před 7 měsíci)
8.9.2008

Burčák z Jevišovky chutnal báječně. Ještě večer jsme s Jitkou chrupli celou lahvinku a nevěřili byste, jak krásně se nám spalo. Nakonec jsme se vrátili na chatu u Štěchovic, takže na místo konání posledního závodu série CYKLOMARATONTOUR 08 jsme to měli opravdu coby kamenem dohodil. Jelo se totiž Okoloprahy na Konopišti. Ráno teda bylo až nezvykle dost času na přípravu a balení. A čas byl potřeba. Potřebovali jsme napravit všechny defekty z předešlého dne. Na obou dětských kolech se lepilo a já měl to prasklé sedlo.

--------------------------------------------------------------------------------

Po nezbytných technických opatřeních jsme tedy vyrazili vstříc nečekaným zážitkům dnešního dne.

Příjezd na parkoviště u hřebčína FAVORY, kde měl závod zázemí a kde se taky startovalo, proběhl bez tradiční ranní nervozity a spěchu.

Krátké rozcvičení, rozjetí s Mírou Staňkem, jednoznačným a nedostižným vedoucím závoďákem kategorie 100+. Vypadá to dobře. Jede to celkem schopně a zdá se, že by to dneska mohlo vyjít.

START.

Po startu následuje první celkem výživnej kopeček. Pár draků mě sice předjíždí, ale na to už jsem cekem zvyklej. Však já si vás zase sjedu, až pojedem z kopce. Pustim mašinu, odbrzdim a už to valim. Bohužel hned v prvním ze sjezdů mě pěkně zamrazí, když vidim kluka s prasklou přilbou a úplně krvavou hlavou. Přilbu pak vidím v cíli vyhozenou mezi odpadkama a fakt to není hezkej pohled. Snad seš O.K. borče.

Počáteční nadšení mě tedy trošinku opouští a vlna adrenalinu malinko ochabuje. Přesto si další dlouhej kamenitej sjezdík užívám jako za mlada :-))

Jenže dole zas to zkurvený Pššššfííí.

A je to tady. Zadní kolo. Dojíždím po ráfku na silnici a dávám se do opravy. Organizátoři seriálu CYKLOMARATOTOUR myslí opravdu na všechno. Ihned je mi k ruce servismanka Eliška. Holčička pomáhající zastavovat dopravu a ukazující s babičkou cestu závoďákům. Přináším autentický záznam našeho rozhovoru:

" Ahoj strejdo, chceš pomoct?"

"Jasně"

"Tys píchnul viď?"

"No jo no"

"To musíš dávat pozor na střepy víš?"

" A dyť já dávám"

" Asi néé"

" A proč tam dáváš novou duši?, to musíš zalepit tu starou"

" To je lepší dát novou, víš, je to rychlejší"

" A tobě to nejde nafouknout?, To muj táta by to měl hned, von je šikovnej a umí opravit i řetěz"

" Tak já to asi nenafouknu Eliško"

" Dyť sem ti řikala ať zalepíš tu starou strejdo"

" No jo no, taks měla pravdu "

Uběhlo krásných 10 minut a já vyrážím dál.

" Tak čau strejdo"

" Čau Eliško, a nezapomeň že mam číslo 51. Dneska musim dojet za každou cenu"

Další průběh má tentokrát trošku neobvyklý nádech. Místo aby se kolem mě v každym kopci hnalo stádo dravců, vyhledávám si svoje oběti já. Jako hladový sup se pokaždé připravuju k útoku ze zadu na nic netušící dodělávající mršinu. Mám na to. Kopečky dávám celkem rychle a držím průmer kolem 23 km/h. Zdá se, že se mi ještě podaří něco sjet. Trasa je krásná. Výhledy úchvatné. Singly výživné, kořeny klouzavé... a pšššfííí.

A je to tady zase. Zase zadek. Kde si kámoško Eliško. Nemám si s kym pokecat. Měnim už celkem v klidu a mám před sebou jenom jednu jedinou vidinu. Musim se dostat do cíle, protože druhý místo v celkovym hodnocení metráčkovský kategorie se prostě jen tak nezahazuje.

Míjím zámek na Konopišti. Na cestě u rybníka se nechávám zvěčnit Jardou Kociánem a za stále většího supění se sunu k vytoužené metě.

Vyrážím tedy znovu na zteč. Moc se mi už nechce, ale nějak se přinutim. Přichází další krásný, kamenitý sjezd, ukončený přejezdem silnice. A na té silnici mě čeká báječné překvapení..

" Hele babi, strejda jedééé, čau strejdo, hurá, sláva "

Eliška, moje dobrá duše, se sem přemístila i s babičkou a zas mi fandí. To mě nabíjí takovou silou, že posledních 5 kiláků proletim jako střela a v závěrečném stoupáku ještě předjedu posledního ze soupeřů. Projíždím cílovou bránou CYKLOMARATONTOUR 08 a je konec.

Při celkovém vyhlášení kategorie 100+ se stavím na bednu po boku vítěze Mirka Staňka a třetího Vlasty Švihy.

Konec krásného seriálu se skvělou organizací. Lidová 3 kilča startovného jsou další ze světlých stránek projektu. Občerstvení na trati a gáblík po závodě byly pokaždé bezchybné, tedy až na malé výjimky. Organizace dětských závodů taky klapala a tak jediné na čem by se dalo trošku zapracovat je obtížnost tratí. Jako závody skutečně pro bajky by se daly označit asi jenom Liberec a Konopiště. Organizátoři na příští rok slibují 11ti dílný seriál s přesahem až k bratrům Slovákům. Tak uvidíme, s čím se Tomassino a jeho parta vytasí.

Díky za letošek a těším se za rok.