OKOLOLIBERCE 2008

PŘEČTENO: 723x AUTOR ČLÁNKU: KOLB

Okololiberce 08
27. května 2008 v 14:41 (před 10 měsíci) | KOLB | CYKLOMARATONTOUR 2008
Aktualizováno 21. Července 2008 v 15:54 (před 9 měsíci)
25.5.2008

Přijeďte se podívat na užít si na lehký, skoro až rodinný okruh do Liberce. To bylo hlavní lákadlo, které táhlo na další závod ze seriálu CYKLOMARATONTOUR.

Původně jsem chtěl vyrazit sám a nechat zbytek rodinky taky jednou doma. Jenže když sem se ráno zmínil o tom, že teda jedu na ten závod, okamžitá reakce obou kluků byla zcela nekompromisní. Prostě jedem závody. Tak jo, nasedáme a jedem.

Cesta do Liberce utekla jak voda a taky hledání areálu se obešlo bez obvyklých nejasností. Prostě Milouš dneska zůstal zavřenej doma!

V 10:00 startovala první dětská kategorie Bobíků, potom další a další a přesně v 11:00 se pustil na hlavní trať téměř 300 hlavý barevný hrozen. Ještě před startem se oba spíkři snažili rozptýlit v nás poslední zbytky nervozity průpovídkami o lehké, až rodinné trati s minimálním převýšením. Já jim taky uvěřil a to byla ta zásadní chyba.

Jak se později ukázalo, jednalo se o jednu z těžších tras, které jsem zatím jel, a asi nejtěžší v celém seriálu CYKLOMARATONTOUR. Začátek závodu probíhal podle zajeté praxe. Chrti se hnali vepředu a my silní jsme se pokoušeli vydrápat do prvního kopce. Za stálého funění a odfrkování se mi po úvodní vesměs asfaltové části nakonec podařilo dojet až do nejhoršího utahováku na trati.

Tohle je jedno z esíček stoupání na Javorník. Celou dobu po asfaltu, až v horní části po troš štěrku. Na vrcholu ani nebyl čas na prohlídku panoramat a hned hupky dupky do prvního pořádnýho sjezdu, kde byla opravdu potřeba celkem slušná technika jízdy.

Mňamka!! Zase už jsem jel na svym zlatym SCALU, takže sice trošku házela prdel, ale jinak velká spokojenost. Po sjezdu následovalo několik asfaltových úseků až k překřížení dálnice a směřování zpátky do Liberce. Tady někde by asi normálně mohla být občerstvovačka, protože sem si na trati nějak vychlastal všechnu vodu a jel na sucho, a to jak známo není úplně ideální.

Po této, relativně dlouhé, silniční vložce, se před námi najednou objevil další kopeček. Technický výjezd terénem na Rádlo, kde by asi nebyla žádná velká ostuda sesednout. Já prostě ale strašně nerad sesedám, tak to dřu co to dá a nakonec ho udolám! Uff! Metráček je nahoře.

Pak už jenom dalších pár nádherných teréních úseků, s jedním dokonale osvěžujícím brodem. Pak krátkej výhup blátíčkem a už tradá do Vesce. Těsně před vjezdem na stadion nás ještě čekal nečekaný kopeček, a pak osvěžení a cíl!!! Sakra, vždyť vono se to jede na dvě kola! Představa, že to všechno musim objet ještě jednou mě málem srazila z kola. Naštěstí ionťák, koláčky a banány na občerstvovačce mi dodaly trošku sil a já moh vyrazit na další zteč.

Druhé kolo už proběhlo celkem v klidu. Ve stoupání na Javorník jsem si celkem dobře pokecal s turistama, jejihž děti tady plnily stezku odvahy, nebo čeho. Rychlostí světla jsem se prohnal přes všechny nástrahy tratě a do cíle dorazil jen s nepatrným, skoro hodinu a půl, zpožděním na vítěze závodu Aleše Kestlera, který tuto trať zajel v, pro mě nepochopitelném, čase 2:08:57!!!

Sedím si v cíli, vychutnávám si s rodinkou výborný těstovinky, když najednou slyším svoje jméno!! Je to pravda! Zase po čase jsem se dostal na bednu v kategorii 100+ !!

Třetí místo a velká sláva. Po dnešních dvou prvních místech Matěje ( Bobíci a Žáci 1 !! ) se konečně taky jednou můžu vytahovat já!!!