Až se jaro zeptá co si dělal v zimě.......

PŘEČTENO: 953x AUTOR ČLÁNKU: KOLB

A já už jsem tuhle otázku dostal. Právě včera na Hluboké. A odpověď ? Tristní a jednoduchá.
NIC MOC.
Už dlouho jsem se těšil na tenhle závod. První v letošním roce, navíc v takhle krásném prostředí. Prostě sem se nemoh dočkat, až se zase po půl roce postavím mezi partu stejně posedlejch a budu si minimálně půl hoďky nervózně kontrolovat dotažení rychloupínáků, zajištění pumpičky, na rychlo seřizovat sporttestr a cyklokomp a pokukovat kolem sebe, co se v tom balíku letos vlastně změnilo.
A konečně to všechno přišlo.
Vloni vyjetá první vlna mi zaručila krásné místečko kousek za starovním obloukem, i když, jak jsem později zjistil, bylo to vlastně úplně jedno...
V balíku se za tu zimo moc nezměnilo. Pořád stejný xichty, pořád stejný kecy, jenom možná pár novejch mladejch pušek a pár novejch dresů.
Těsně před startem mi ještě hudební režisér udělal radost a pustil do nás moje oblíbený elektrikářský klokany. Mimochodem, to co dědci z ACDC předvedli v dubnu v Sazkaaréně prostě nemělo obdoby. Parádní koncert.
Dneska nás na tý Highway to Hell čeká nejedna Hot minute!!!!
Konečně odstartováno.
Hned od začátku se to rozjelo celkem rychle. První krátký výjezd do kopce po panelech a pak hned nájezd do terénu. Po deštích předešlého dne a noci byla trať trošku rozbahněná a to nám, těžkejm, tak úplně nesedí. Zadní kolo klouže a smeká se a když k tomu kolem vás jedou chrti, který musej za každou cenu dopředu, tak je to docela těžká situace. Aspoň ty sprostý nadávky jste si kluci mohli ušetřit!!
Pokračujeme dál. Trať je pořád dál krásně jezdivá a baví mě, že je převážně terénem. Silničních vložek je málo a tak naše zadky dostával co proto. Ale tak to má na bajkách být ne?
Pár krátkých výjezdů, sjezdů a rovinek a pak přichází nečekaný bombonek. Pořadatelé nám připravili překvapení v podobě průjezdu tunelem, kde nebylo ale fakt vůbec nic vidět. Jízda naslepo je tedy krásným spestřením. A za chvilku znovu, ale ještě k tomu potokem a po kamenech. NÁDHERA. Jelikož tenhle závod opravdu pojímám jako otvírák sezony a moje zimní příprava se odehrávala výhradně v rytmu florbalu a lyžování, tak si to vážně užívám. Nevím jak pro vás spolubajkery, ale pro mě to byla jedna z nejhezčích tratí a i přes to, že sem fakt jel jak ponocnej a bolely mě nejen nohy, záda a prdel, ale taky ruce a plíce, tak to byla paráda.
Mimochodem jsem zjistil, že když se člověk nemůže nadechnout a z nosu se mu valej nudle až na bradu, dostává bajkování úpně novej rozměr :-))).
Ať žije astma.
Při průjezdu do druhého kola jsem na malou chvilku zauvažoval o zkrácení trasy na 25 kiláků, ale hned jsem to zase zavrhl, protože dát si tohle kolo jenom jednou by byla škoda.
Aj aj aj .
Kolem 30 kiláku na mě sedá krize a začínám se trápit. Už nemůžu, nohy se nechtěj točit a jenom hlava pořád řiká jeď, jeď, jeď. A tak jedu
Zase po půl roce se protrápim až do cíle. Tenhle pocit miluju.
Je to pokaždý stejný a přesto do toho jdu pokaždý znovu.
A tak to bude i na Kuňce.
Já už se těšim......