Jak jsem v Benicích bojoval v bahně s tygrem

PŘEČTENO: 581x AUTOR ČLÁNKU:

Na ten závod jsem se těšil a slunečné počasí s jasnou oblohou už od časného rána podpořilo moji dobrou náladu. Nad loukami v Benicích ležela mlha a nad ní modré nebe. Vypadalo to nadějně. Vloni jsem tu zajel dobrý výkon a letos jsem ho chtěl překonat. Cítil jsem, že jsem dobře připraven. Po rozjetí jsem se zařadil na start na nádvoří statku. Při rozpravě o trati před startem jsem se dozvěděl, že za občerstvovačkou jsou bahenní lázně s bahnem po kotníky. Později jsem zjistil, že ta zpráva nebyla vůbec přehnaná, spíš naopak. Ač bylo v den závodu slunečno, deštivé očasí letošního léta dolní část trati silně poznamenalo. Od startu jsem vyrazil svým tempem a nenechal se strhnout k závodění. V prvním kopci se přeci nevyhrává. Časem jsem zase postupně dojížděl ty, kteří vyrazili přiliš zostra. V první polovině byla trať sice vlhká ale pevná. Kolem konopišťského rybníka jsem projel ve velké skupině. Ještě za občerstvovačkou jsem jel ve skupince, která mi pomáhala držet dobré tempo. Pak přišel sjezd, blátivý a kamenitý, a tam se mě jeden šílenec rozhodl předjet, jenže nebyl zas tak rychlý a v zúženém místě došlo ke kolizi. Tímto mu vzkazuju, že je vůl a že mu neděkuju. Přední kolo se mi stočilo a uklouzlo, šel jsem přes řidítka zcela jistě tygřím skokem. Zastavil jsem se na svahu nějaký ten metr od kola. Když jsem se postavil, sebral kolo a zjistil jsem, že na první pohled jsem v pořádku, poděkoval jsem kolemjedoucím za účastný zájem. Cítil jsem hlavně odřený levý loket. Pravou rukou jsem si ho pokusil otřít a nejspíš se mi podařilo blátem zastavit krvácení. Odřená noha nebyla pod blátem vidět. Takže poté co jsem předvedl ukázkového tygra a vzpamatoval se z otřesu, jsem se pomalu rozjel. Teprve když jsem sevřel řidítka, jsem zjistil, že mě bolí malíček levé ruky. Zřejmě naražený, usoudil jsem. Občas jsem si při brzdění a řazení zařval, abych si ulevil od bolesti, která v tu chvíli vždycky bodla, ale těch posledních 15 kilometrů jsem dojel. Chytil jsem se nějaké skupinky, jel jsem za nimi a za pár kilometrů jsem zjistil, že jsme špatně odbočili a sjeli z trati na trasu krátkého závodu. Zajeli jsme si nejmíň kilometr. Pak začaly ty slibované bahenní lázně. V okolí jakýchsi potoků byla rozsáhlá bahniště, která sevřela kola tak, že se dál jet nedalo a při chůzi to bylo opravdu po kotníky. Místy balo bláto řidší a dalo se jet. A nakonec ty tři brody byly spíš odměnou než překážkou. V závěru jsem se vzpamatoval, zase mě začalo bavit závodění a snažil jsem se ještě vyčerpat, co ve mně zbylo. Čas v cíli 2:46:00 mě zklamal. Byl jsem o sedm minut pomalejší než vloni. Ale umístění bylo výrazně lepší - 207. celkem (zlepšení o 74 míst), 35. v kategorii (zlepšení o 9 míst). A když jsem si doma prohledl výsledky na internetu, tak jsem jsem byl nakonec s výsledkem spokojený. Celý závod byl pomalejší než vloni. Vítěz byl také pomalejší a moje ztráta na vítěze byla jen o 2 vteřiny větší než vloni. Takže přes ty smolné chvíle jsem vlastně nic neztratil a nebýt jich byl bych jasně lepší než vloni. V cíli jsem se po projetí vyjel, doplnil energii, omyl jsem se, nechal ošetřit odřeniny zdravotní službou, popil a pojedl jako vždy Birell a těstoviny. Kolo jsem ani nemyl, stroj obalený blátem jsem naložil do auta a nechal to na doma, neb fronty na wapky byly nekonečné a bez pomocníka jsem je vystát nezvládal. Dohra byla v pondělí na chirurgii: odlomená část posledního článku malíčku s dislokací, narovnání, ortéza... Kdy zase budu moct sevřít řidítka? Okoloprahy, Cyklomaraton Tour 5.9.2010 Můj kompletní blog s fotografiemi: http://ludekjambor.blogspot.com/